Autorka předlohy, akademická malířka Eva Hašková, je grafička a ilustrátorka, nositelka mnoha ocenění – v anketě Nejkrásnější kniha či na Trienále českého exlibris. Měla více než osmdesát samostatných výstav doma i v zahraničí. Je členkou SČUG Hollar.
Absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v r. 1974 u profesora Zdenka Sklenáře a Jiřího Anderleho. Už její absolventská práce z roku 1974 – ilustrace k Nezvalově Valerii a týdnu divů, které vytvořila barevnou kombinovanou technikou – vzbudila pozornost editorů grafik a bibliofilských tisků v Lyře Pragensis, a tak r. 1976 se právě těmito kouzelnými ilustracemi představila Hašková širšímu okruhu sběratelů a bibliofilů.
Věnuje se převážně volné grafice a ilustracím. Tvoří kombinovanou technikou z hloubky, leptem a akvatintou. Dnes má Eva Hašková na svém kontě desítky grafických listů a ilustrace k několika desítkám knih. O tom, že její práce jsou přijímány se zájmem i obdivem, svědčí i to, že její ilustrace byly poctěny cenami na výstavách; v soutěži o nejkrásnější knihu roku dostala r. 1976 cenu Arno Sáňky a r. 1979 cenu Ministerstva kultury a na IX. bienále užité grafiky v Brně r. 1980 (mezinárodní výstava ilustrace a knižní grafiky) obdržela cenu nakladatelství Vyšehrad za vystavený cyklus ilustrací a IBA Lipsko uznání za volné grafiky na literární téma.
Grafické listy Eva Haškové překvapují bohatstvím tónů, mnohdy i barevné škály, ale vždy zajímavou a neotřelou kompozicí. Jejími oblíbenými barvami jsou hnědá a zelená, někdy užívá i kombinace modré s fialovou. Mnohé její práce navazují na dekorativní bohatství secese jak celkovou kompozicí, tak i řadou motivů rostlinných.
„Vědomí toho, jak křehké a snadno a rychle a nenávratně zničitelné jsou věci a stavy hodné lidského úsilí, je – myslím si – podstatným rysem práce Evy Haškové. Virtuózní expresivní kresbou, modulovanou a harmonizovanou jemnou barevností, k nám poutavě, většinou vážně – ale občas také s nekřičícím humorem a chápavou ironií – promlouvají její grafiky. Promlouvají o věcech života, o těch skutečných, ne o těch uměle, s módní krátkozrakostí a krátkodechostí, se ziskuchtivou účelovostí a podbízivou líbivostí atakujících naše smysly a peněženky,“ napsal u příležitosti letošní výstavy Evy Haškové v galerii Hollar Bohuslav Holý.
Od roku 1996 se Eva Hašková věnuje tvorbě známek a v roce 2018 vyhrála veřejnou soutěž České národní banky na pamětní stokorunovou bankovku.
Martin Srb se narodil v roce 1954 v Praze. Patří do okruhu tzv. české rytecké školy, kam se řadí rytci, kteří pracovali pro Státní tiskárnu cenin v Praze (K. Wolf, B. Heinz, J. Schmidt, L. Jirka, J. Mráček, M. Ondráček aj.) Jako rytec se zaměřením na medaile pracoval Martin Srb zpočátku v n.p. Zukov, v roce 1977 potom nastoupil do Státní tiskárny cenin. Zde se seznámil s technikou rytí bankovek a s díly ostatních rytců. V tomto období opustil rytinu plastiky a definitivně se začal věnovat rytině jako grafické technice.
Protože ocelorytina je technika značně obtížná a stěží napodobitelná, využívá se nejen při tisku bankovek, ale také při přípravě podkladů pro tisk poštovních známek. Proto se většina autorů rytin pro bankovky podílí i na ryteckém zpracování známek pro Českou poštu. První rytinu poštovní známky provedl Martin Srb v roce 1988. Od té doby se podílel na více než stu poštovních známek a přibližně stejném počet FDC (obálek prvního dne vydání).
Po rozpadu Československa v r. 1993 se mohl věnovat i tvorbě známek pro Slovenskou poštu. Mezi roky 1992–1995 spolupracoval s CANADIAN BANK NOTE COMPANY v Ottawě, pro kterou provedl řadu rytin na akcie a cenné papíry, tisknuté pro Českou republiku.
Ve Státní tiskárně cenin pracuje nyní jako rytec a designer. V poslední době vytvořil rytiny portrétů Aloise Rašína a Karla Engliše podle návrhů ak. mal. Evy Haškové pro pamětní bankovky 100 Kč, které vydala Česká národní banka v roce 2018 (resp. v roce 2022).
Od roku 1992 představuje Martin Srb své práce na mnoha výstavách a poštovní známky, na nichž se podílí, získávají četná ocenění na domácí i zahraniční scéně.
Od roku 2020 je rovněž členem spolku grafiků Hollar.
